Jeden král, vypráví se v Šaolinu, chtěl mít obzvlášť silného bojového kohouta, a proto pověřil jednoho mnicha, aby kohouta patřičně vycvičil. Ten naučil kohouta nejprve umění boje.

Po deseti dnech se král ptal: "Může už kohout do boje?" Cvičitel ale řekl: "Ne, kdepak! Je silný, ale tato síla je prázdná. Chce až příliš bojovat. Je rozčílený a jeho síla je nestálá."

O deset dní později se král zeptal znovu: "Tak co, už můžeme bojovat?" - "Ne, kdepak, ještě ne!" zněla odpověď. "Kohout je plný dychtivosti a chce bojovat až příliš. Jakmile uvidí jiného kohouta, třeba jen v sousedství, rozohní se a hned se chce vrhnout do boje."

Po dalších deseti dnech se král opět ptal: "Už to jde?" Cvičitel odpověděl: "Už neprojevuje žádnou dychtivost, a když slyší nebo vidí jiného kohouta, zůstane v klidu. Jeho postoj je správný, jeho síla je správně napjatá. Jeho energie a síla se už neprojevují na povrchu." 

Během zápasu se ostatní kohouti nedokázali ke královu kohoutovi ani přiblížit. Zděšeně prchali. A nemusel bojovat. Stupeň technického cvičení nechal za sebou. Měl nade všemi převahu. 

Bernhard Moestl, Šaolin, Nemusíš bojovat, abys zvítězil, Silou myšlení ke klidu, vnitřní čistotě a síle