KNIŽNÍ NAVIGACE

Kdybychom na chalupě u známých viděli nějaký obrázek, připadal by nám rozhodně jiný, věnovali bychom mu jinou pozornost a měli pocit řádově jiné hodnoty, než kdybychom ho viděli v Národní galerii. Kontext našeho vnímání ale netvoří jen stěna, na které dílo visí, tvoří ho i to, co jsme se o díle předem dozvěděli nebo nedozvěděli, tvoří ho celá společenská atmosféra, ve které se pohybujeme a ve které žijeme. Kontext našeho vnímání tvoří i to, co kdysi viselo v bytech rodičů, i reprodukce, které viseli v čekárně dětského zubaře. Kontext našeho vnímání rozhodně není něco, z čeho bychom mohli nějak vystoupit nebo co bychom dovedli nebrat na vědomí. Ten kontext máme v sobě a sami jsme jeho součástí.

Michal Třeštík, Umění vnímat umění


"Přejdu přímo k věci, pontifiku. Hledá Boha"

"Jste na správně adrese.""Přejdu přímo k věci, pontifiku. Hledá Boha"

"Takže On existuje?" To jim všem připadalo hrozně zábavné a rozesmáli se. Grázl vedle mě řekl: "To je legrace. Ten chytrý chlapeček chce vědět, jestli On existuje.""Takže On existuje?" To jim všem připadalo hrozně zábavné a rozesmáli se. Grázl vedle mě řekl: "To je legrace. Ten chytrý chlapeček chce vědět, jestli On existuje."

Posunul jsem si židli, abych se pohodlněji usadil, a přišlápl jsem mu malíček. "Promiň." On ale zuřil. "Jasně, že existuje, Lupowitzi, ale já jsem jediný, kdo s ním komunikuje. Mluví pouze mým prostřednictvím." ... "Proč zrovna tvým, kámo?"

"Protože mám červený šaty."

"Tenhle ohoz?"... "Jen se neošklíbej. Každý ráno vstanu, natáhnu si červený kvádro a najednou jsem velký zvíře. Je to všechno v těch šatech. Uznej, kdybych chodil v džínách a manšestrovým saku, tak bych si v náboženství ani neškrt."

"Takže to je podfuk. Žádný Bůj neexistuje." ... "To já nevím. Ale co na tom záleží? Prachy jsou tam dobrý."

"Nemáš někdy strach, že ti ty červený šaty nevrátěj včas z čistírny a najednou budeš jako každý jiný?"... "Nechávám si je čistit expres. Ta jistota za těch pár centů navíc stojí"

Woody Allen, Vyřídit si účty


Jeden král, vypráví se v Šaolinu, chtěl mít obzvlášť silného bojového kohouta, a proto pověřil jednoho mnicha, aby kohouta patřičně vycvičil. Ten naučil kohouta nejprve umění boje.

Po deseti dnech se král ptal: "Může už kohout do boje?" Cvičitel ale řekl: "Ne, kdepak! Je silný, ale tato síla je prázdná. Chce až příliš bojovat. Je rozčílený a jeho síla je nestálá."

O deset dní později se král zeptal znovu: "Tak co, už můžeme bojovat?" - "Ne, kdepak, ještě ne!" zněla odpověď. "Kohout je plný dychtivosti a chce bojovat až příliš. Jakmile uvidí jiného kohouta, třeba jen v sousedství, rozohní se a hned se chce vrhnout do boje."

Po dalších deseti dnech se král opět ptal: "Už to jde?" Cvičitel odpověděl: "Už neprojevuje žádnou dychtivost, a když slyší nebo vidí jiného kohouta, zůstane v klidu. Jeho postoj je správný, jeho síla je správně napjatá. Jeho energie a síla se už neprojevují na povrchu." Během zápasu se ostatní kohouti nedokázali ke královu kohoutovi ani přiblížit. Zděšeně prchali. A nemusel bojovat. Stupeň technického cvičení nechal za sebou. Měl nade všemi převahu.

Bernhard Moestl, Šaolin, Nemusíš bojovat, abys zvítězil, Silou myšlení ke klidu, vnitřní čistotě a síle


"Ako dlho sme spolu chodili, to nedokážem určit. Náš vzťah sa vyvíjal postupne, pozvoľna, ani sme nezaregistrovali, v ktorom okamihu sme prekročili hranicu medzi priateľstvom a láskou. Tieto dve polohy nám vzájomne prerástli. Považujem za veľmi dôležité, aby partneri boli súčasne priateľmi. Aj najvášnivejšia zaľúbenosť po čase vyprchá, a keď vo vzťahu chýbá priateľstvo, potom niet na čom ďalej stavať. My sme to mali vopred pojisťené. Som psychiatrička, k môjmu povolaniu patrí rozoberať ľudské duše, ale rozbor Julovej osobnosti som si nikdy neurobila. Vedela som, že si beriem bohéma, a chcela som s ním žiť. Ani na um mi nezišlo, aby som ho prerábala alebo vychovávala. Nerobím si diagnózy ľudí na bežiacom páse, nevidím do každého, na koho sa pozriem. Nenosím si prácu stále so sebou. Musela by som sa zblázniť, keby som každého rozoberala a skúmala. Svojich blízkych neberiem ako profesionálna psychiatrička, ale ako mama, manželka, kamarádka... Mám ich rada takých, akí sú."

Július Satinský, Momentálne som mŕtvy, zavolajte neskôr


"Nejlepší by bylo, kdyby člověk nic nechtěl, protože celý život o všechno přichází. O dětství, o panenství, o víčko od nádrže, o pocit, že je středem vesmíru, že jeho máma je bohyně nebo že v gumových medvídcích nejsou éčka. Tvrdohlavé ulpíváme na věcech a představách, jakoby znamenaly bůhvíjaké bezpečí. Aby člověk někoho neztratil, je schopen se směšně překonávat, já například začala ze zoufalství žehlit košile do puků, a stejně to nezabralo. A když člověk ztratí vlastní paměť, je mu všechno jedno, ale to už pak většinou vypadá jako tepláky. Hustá fixace na hmotu mi vždycky znemožňovala vidět dál a chápat, že ztráta je dobrá odrazová základna."

Eva Turnová, Turnový háj


"A co když se rozhodnu zůstat?"
"Budeš rádcem oázy. Máš dostatek zlata, aby sis koupil mnoho ovcí a velbloudů. Oženíš se s Fátimou a první rok budete velice šťastní. Ty se naučíš milovat poušť a poznáš každý z padesáti tisíc datlovníků. Budeš sledovat, jak rostou a svědčí o neustále proměnlivém světě. A pořád víc budeš rozumět znamením, protože poušť je učitel ze všech nejlepší.
Druhý rok si vzpomeneš, že existuje poklad. Znamení ti to začnou naléhavě připomínat, a ty se budeš snažit si jich nevšímat. Svých znalostí budeš používat jen pro blaho oázy a jejich obyvatel. Kmenoví vůdci ti za to budou vděčni. Velbloudi ti přinesou bohatství a moc.
I třetí rok k tobě budou znamení promlouvat o tvém pokladu a Osobním příběhu. Celé noci prochodíš po oáze a z Fatimy se stane smutná žena, protože to ona způsobila žes přerušil svou cestu. Ty však jí dáš lásku a ta bude opětována. Vzpomeneš si, že ona tě nikdy nežádala, abys zůstal, protože žena pouště umí na svého muže čekat. Proto ji nebudeš obviňovat. Ale mnoho nocí prochodíš po písku pouště a mezi datlovníky a budeš říkat, žes možná měl jít dál, víc věřit své lásce k Fátimě. Protože to co tě zdrželo v oáze, byl tvůj vlastní strach, že by ses už nevrátil. V té době ti znamení ukážou že tvůj poklad je pohřben navždy.
Čtvrtý rok tě znamení opustí, protože jsi je nechtěl poslechnout. Kmenoví vůdci to pochopí a ty budeš zbaven své funkce. To už z tebe bude bohatý obchodník s mnoha velbloudy a spoustou zboží. Po zbytek svých dní však budeš bloudit mezi datlovníky a po poušti s vědomím, že jsi nenaplnil svůj Osobní příběh a že teď už je na to příliš pozdě.
A nikdy nepochopíš, že láska nikdy člověku nebrání jít za svým Osobním příběhem. Pokud k tomu dojde, pak to není opravdová láska, ta, která mluví Řečí světa"

Paulo Coelho, Alchymista